Níže uvádím svým živým jazykem některé poznámky pro proškolování zájemců o práci peer konzultantů, které vycházejí z mých cca desetkrát uskutečněných sezení s klienty sociálních služeb, kteří měli hlubší zájem stát se peer konzultanty, nebo se přímo připravovali na konkrétní výběrové pohovory na práci peerů:

Zájemci o práci peera se mě všichni ptají, jak proběhne první schůzka s klientem a co na ní kdo bude říkat?

Moje verze prvokontaktu s klientem který jeví zájem o práci peera a dotazuje se na průběh prvokontaktu se svým klientem. Vyjadřuji se svým běžným jazykem, kterým bych promlouval i v chystaném kurzu:

Představení své osoby a činnosti peera (člověk se zkušeností s duševním onemocněním, který se natolik zotavil, že může pomoci provést zotavením hospitalizovaného pacienta v nemocnici nebo klienta sociálních služeb. Využívám vlastních zkušeností a sdílených zkušeností dalších zotavených klientů a peerů.

Ujasnění si, co je to vlastně zotavení a jak jej klient může s mojí pomocí dosáhnout. Cílíme na to abychom mohli plnohodnotně žít, pracovat, tvořit, bavit se, mít koníčky, kamarády a rodinu. Žít život bez omezení, bez hospitalizací a bolestí a utrpení. Žít tak jak jsme žili dřív před nemocí nebo jestli nám život ani dřív nedal šanci, tak se ze života začít radovat tak jak se z něj radují jiní spokojení a šťastní lidé kolem nás.

Jak je možné zotavení dosáhnout? Řekneme a ujasníme si naše silné stránky: v čem jsme dřív byli dobří, co nám šlo, čím jsme se bavili, jak jsme pracovali a žili? Co z toho nyní můžeme začít zase dělat? Co nového bychom chtěli zkusit začít dělat a v čem můžeme vyniknout? Ujasnit si, zdali je to smysluplné a kam nás takovéto činnosti mohou za čas dovést?

Společně stanovujeme pravidla pro dosažení zotavení. Budu vás provázet vaším zotavením, pomohu vám svými zkušenostmi, ale na vaše silné stránky si musíte přijít sám. Budu vás podporovat, trénovat s vámi jednotlivé kroky a vytrvale vás doprovázet. Svojí cestu si ale vyšlapete sám a je možné že mnohdy uděláte i několik kroků zpět. Půjde o cestu, která bude trvat řadu měsíců a možná i několik let. Budete se zlepšovat a začnete mít radost ze života. S mojí pomocí se budete zplnomocňovat, budete sílit a růst a nemoc bude čím dál tím více ustupovat do pozadí až se stane okrajovou záležitostí, která bude na vás mít jen občas malý vliv. Stane se jen takovou nepříjemnou vzpomínkou, která vás na chvíli vrátí v paměti zpět a připomene, že dříve jste prožívali špatné časy.

Oblastí, které se společně můžeme věnovat je mnoho. Uvedu vám několik častých příkladů, co s klienty dělám. Mnozí se chtějí jen scházet a hovořit o tom co prožili v době od poslední schůzky. Někteří chtějí diskutovat svůj vnitřní život a události které je potkaly, nebo hledají odpovědi na otázky které je při tom napadají. Někteří zase chtějí společně řešit a vyjasňovat si problémy které k nám přicházejí z venku například ze sdělovacích prostředků. Jsou to často témata hospodářských krizí, válek, pandemií, inflací, politických programů stran, politických voleb. Někteří mají specializované intelektuální koníčky, například astrofyziku, jiné milují sport a snaží se sdílet své sportovní úspěchy, nebo potřebují na sportoviště doprovody. Někteří milují knihy a filmy nebo cestování a chtějí je sdílet. Řada klientů chce hrát šachy, karty či deskové hry. Ženy často hovoří o svých dětech a vztazích s nimi, nebo mladší ženy i muži se chtějí seznámit a poradit jak toho reálně a úspěšně docílit. Pestrost peerské práce a diskuzí je opravdu vysoká. Co člověk to originál a každá schůzka může pokaždé být jiná. Vše často doprovází i diskuse klientů o nemocech, lécích, důchodech, dávkách, chráněné práci, hospitalizacích, psychoterapiích a sociálních službách.

Podaří-li se mi v klientovi nastartovat proces zotavení a klient se vydá na jeho cestu z vlastního rozhodnutí, je již napůl vyhráno. Spolupráce s klientem se rozeběhne v četnosti schůzek cirka dvakrát do měsíce a zpravidla již po půl roce se dostavují viditelné výsledky. Klient si se mnou vybuduje důvěrný vztah, důvěřuje mi, svěřuje se a dokáže si říci o podporu. Jako peer si stále uvědomuji, že všechno, co s klientem dělám je vlastně jen a pouze vytváření a budování vtahu. Klientovi to takto nezvědomuji, ale snažím se, aby se mnou měl trvalý pocit bezpečí a důvěry. Většinou již po roce spolupráce klient začíná dělat první samostatné kroky beze mě, často mě o nich s radostí, že jich dosáhl jen informuje, nebo žádá mé ohodnocení. Do dvou až tří let polovina mých klientů jedná samostatně a sebevědomě a mých služeb využívá tím méně, oč se rozhoduje a postupuje vpřed a dále sama. Běžně se třeba i od kolegů v týmu dozvídám, že klient si již našel práci, ve které vydržel a která jej naplňuje, že klient se sám seznámil a realizuje partnerský vztah, že sami úspěšně řeší své osobní problémy v rodině.

Po šesti letech mé praxe se většina mých klientů z posledních tří let spolupráce sama rozvolnila a kontaktují mě jen občasně, když narazí na komplikovanější problém, který potřebují posdílet a sami nevědí na koho jiného se obrátit. Takto se vyvíjející průběh spolupráce s klienty mi v posledním roce umožnil zaměřit se nově na práci case managera a peerství se věnovat spíše již jen okrajově, tak jak to vyžaduje aktuální situace v týmu.

Svoji praxi peera uzavírám přesvědčením, kterého jsem za šest let dosáhl. Aby člověk mohl dlouhodobě a úspěšně vykonávat tuto činnost, musí mít následující vlastnosti:

Být pracovitý, mít výdrž a trpělivost.

Nenechat klienty sebou manipulovat, být odolný vůči neznámým projevům nemocí které jsme sami nezažily.

Být týmový hráč. V sociálních službách peer nepracuje sám. Měl by být kolegiální a hodně sdílet nejen o klientech ale i o sobě.

Být morálním člověkem, mít pevné hodnoty a charakter a nepodlehnout momentálním svodům, které se můžou kdykoliv nečekaně nabízet. Nejlépe je dodržovat písemný morální kodex organizace a vždy jej brát jako alfu a omegu své práce. Proč uvádím právě toto? Před čtyřmi a půl lety jsem pomáhal zakládat první multidisciplinární terénní tým, který byl a je umístěn v Praze. Dnes jsem z původního týmu úplně poslední, kdo z něj zbyl. Za tu dobu jsem zažil tři vedoucí a tým se personálně cca třikrát zcela obměnil. Některé kvalitní kolegyně povýšily a dostaly odbornější pozici a jiné odešli na mateřskou. Mnozí jiní ale odešli ze zcela negativní důvodů, měli závislostní chování, vyhořeli a onemocněli a práci přestali zvládat a někteří porušovali to nejzásadnější z morálního kodexu a byli na hodinu ředitelem vyhozeni a skandály kterých se dopustily se musely utajovat.

Závěrečným slovem je zkušenost, kterou mi předal můj školitel na kurzu krizové intervence, který prohlásil, že když jej jeho ředitel přijímal na místo v sociálních službách, tak mu řekl, že ze všeho nejdůležitější není dosažení vzdělání, ale to, aby hlavně nebyl hajzl, který ubližuje klientům.