každý člověk má své schopnosti a a svá zranitelná místa
každý má své silné a slabé stránky
Proces zotavení stojí především na rozvíjení našich silných stránek, ale dá se popsat i jako postupný růst směrem od zranitelnosti k síle. Při tomto růstu zranitelnost nikdy zcela nezmizí, člověk je vždy více vnímající vůči určitému druhu stresu, nebo se mohou znovu objevovat symptomy duševní nemoci.
Víme, že každý člověk může onemocnět anebo mít nehodu, každý je tedy nějak zranitelný. Duševní onemocnění vede často k přecitlivělosti a souvisí s mimořádnou schopností intuitivně vnímat emoce.
Konkrétní zranitelnost může být výsledkem genetické predispozice, může mít kořeny v dětství a dospívání nebo v závažných traumatických událostech. Zranitelnost tak může být příčinou ale i následkem duševního onemocnění.
Duševně nemocní jsou zranitelní ve třech ohledech: – duševně, tělesně a sociálně. Více podléhají tlakům a stresové faktory můžou být jak vnitřní tak vnější. Oba druhy stresu se mohou vzájemně ovlivňovat a posilovat.
Tak například lidé trpící úzkostmi mohou být zachváceni díky obrovskému tlaku panikou. Lidé s depresemi trpí melancholií a apatií. Lidé s psychotickou poruchou trpí stresem vyvolaným bludy a halucinacemi. Lidé se závislostmi jsou náchylní k užívání drog. A pokud zátěž překročí nosnost, je člověk vyveden z rovnováhy a vznikají problémy jako relaps psychózy nebo deprese nebo závislostní chování.
Významným stresovým faktorem může být také společenské klima, jako války, diktatury, epidemie nebo hospodářské krize, ve kterých je člověk vystaven velkému sociálnímu tlaku. Stresy mohou vyvolat nadměrné vykonávání složitých činností, dělání více věcí naráz, kdy člověk není schopen zpracovávat nadměrné množství informací (studium, zkoušky) nebo není schopen unést příliš velkou odpovědnost (podnikání, investice). Nenadálé události (náhlé úmrtí, narození dítěte, ztráta zaměstnání, stěhování) vyvolávají stres u zdravých lidí, u duševně nemocných stres vyvolá například i náhlé osamocení.
Silné stránky jako protiváha zranitelnosti
pro zvládání zranitelnosti jsou nutné dva zdroje: – vlastní síla člověka a jeho vnější zdroje (čerpání odpočinku, postupování malými krůčky v před a počítání s tím, že někdy uděláme náhlý krok vzad, medikace, nahrazení iracionálních myšlenek racionálními, aktivity – využití nadání a dovedností, zapojení do pacientských spolků – vstup do komunity a vrcholem je plnění sociálních rolí).
Snahu o zachování rovnováhy v životě nazýváme coping. Existují copingové strategie, jsou to metody zvládání stresu. Známe dva typy zvládání zátěže – první – vytvoření základní ochrany – např. medikace nebo život v chráněném bydlení, kde je trvalá podpora a vedení a druhý – typ dopingové strategie směřující k efektivním reakcím na vynořující se stres – např. odpočinek, relaxace , prodiskutování problému s kamarády nebo posilování psychoterapií.
Bezpečným místem je můj osobní prostor – může jít o pokoj, postel, ale i místo v hlavě, vzpomínku, vztah, kde převládá klid a kde se cítím dobře a v pohodě. Jednou z vlastností osobního prostoru je „klid“ (existence rovnováhy, nepřítomnost stresu).
Jako sociální pracovníci a peeři můžeme využívat nástroje caru – plán časných varovných příznaků – model semaforu. Nebo krizovou kartu.
Shrnutí:
Síla a zranitelnost jsou vzájemně provázané. Čím lépe si člověk dokáže zachovat rovnováhu a uchránit osobní prostor, tím více prostoru vznikne pro smysluplné aktivity a pro smysluplné a naplňující sociální role. Z hlediska Care můžeme lidem pomáhat vytvářet prostor pro nepříjemné zkušenosti, akceptovat vlastní postižení a učit se s ním co nejlépe vypořádat.